Manželství není pro každého: Kdo ho ze zákona nemůže uzavřít

Osoby mladší 18 let

V naší zemi platí jasná pravidla - svatbu můžete mít až v 18 letech. Ale život někdy píše vlastní příběhy, a proto existují výjimky pro mladé lidi mezi 16-17 lety, kdy soud může povolit sňatek i dřív. Není to jen tak - soudce se pečlivě dívá na to, jestli jsou ti mladí na takový krok připravení.

Představte si třeba situaci, kdy mladá dvojice čeká miminko nebo už má děťátko doma. To bývá nejčastější důvod, proč chtějí vstoupit do manželství dřív. Ale pozor - nestačí jen říct čekáme dítě, chceme se vzít. Soud se zajímá o celý příběh - jak dlouho se znají, jestli mají opravdu hluboký vztah, kde budou bydlet.

K žádosti musíte přibalit pořádný štos papírů - rodný list, občanku, potvrzení od doktora. Důležité je taky, co na to říkají rodiče. I když jejich souhlas není nutností, jejich názor má velkou váhu.

Takové rozhodnutí ale není jen o svatebních šatech a dortu. Vstupem do manželství se z mladého člověka právně stává dospělák se vším všudy. Může podepisovat smlouvy, hospodařit s penězi - prostě dělat všechno, co běžně až od osmnácti.

Pod 16 let? Tam je odpověď jasné NE. Takový sňatek by byl neplatný hned od začátku. Dneska už vlastně není takový spěch se vdávat nebo ženit před plnoletostí. Svět se změnil a mladí lidé mají jiné priority - studium, cestování, kariéru. Ale když přijde vážný důvod, zákon tu možnost pořád nechává otevřenou.

Osoby s duševní poruchou omezující svéprávnost

Duševní onemocnění a manželství - co vlastně říká zákon? Je to téma, které se dotýká mnoha rodin, a přesto o něm málokdo mluví otevřeně.

Základem je ochrana - jak člověka s duševním onemocněním, tak i jeho potenciální rodiny. Představte si třeba situaci, kdy někdo v manické fázi bipolární poruchy chce uzavřít sňatek po týdenní známosti. Zákon tady působí jako pojistka před unáhlenými rozhodnutími.

Co když je ale duševní onemocnění jen dočasné? Třeba člověk prochází těžkým obdobím po traumatu? V takových případech může soud po konzultaci s lékaři povolit svatbu. Vždyť i mezi námi žijí lidé, kteří si prošli psychickou krizí a dnes vedou spokojený rodinný život.

Každý člověk má právo na důstojný život a vlastní rozhodnutí. Proto se každá situace posuzuje individuálně. Není to jako razítko, které by automaticky někomu bránilo ve štěstí. Soud musí pečlivě zvážit všechny okolnosti - jak závažné je onemocnění? Jak ovlivňuje každodenní život? Jaká je prognóza do budoucna?

Důležitou roli hrají také opatrovníci, kteří dobře znají situaci svého svěřence. Jsou to často právě oni, kdo nejlépe vidí, zda je člověk schopen pochopit, co manželství obnáší. Nemůžou ale rozhodnout místo něj - to je zásadní.

Život není černobílý a ani zákon takový být nemůže. Jde o citlivé vyvážení mezi ochranou zranitelného člověka a respektováním jeho práva na lásku a rodinu. Vždyť i lidé s duševním onemocněním touží po štěstí a naplněném životě.

Již oddané osoby v trvajícím manželství

Dvojí manželství v Česku? To vás může přijít pěkně draho!

Omezení pro uzavření manželství	Důvod
Osoba mladší 18 let	Nedostatečný věk pro právní způsobilost
Osoba s omezenou svéprávností	Neschopnost posoudit důsledky manželství
Osoba již v manželství	Zákaz bigamie dle zákona
Blízce příbuzné osoby	Příbuzenství v přímé linii nebo sourozenci

Představte si situaci, kdy by si někdo chtěl vzít dva partnery najednou. V České republice je to nemyslitelné - bigamie je totiž trestný čin, za který můžete skončit až na dva roky za mřížemi. Není to jen tak pro nic za nic - naše společnost je založená na monogamii, tedy vztahu dvou lidí.

Někdy se může stát, že se lidé v dobré víře dopustí chyby. Třeba když si myslí, že jejich rozvod už je právoplatný, ale ve skutečnosti ještě nenabyl právní moci. I takové druhé manželství je neplatné, jako by nikdy neexistovalo. A co je důležité - soud to může řešit, i když ho o to nikdo nepožádá.

Život někdy píše zajímavé příběhy. Nedávno jsem slyšel o případu, kdy se paní chtěla znovu vdát hned po rozvodu, jenže zapomněla na čekací lhůtu. Musela svatbu o několik týdnů odložit, protože by jinak riskovala právní problémy.

A co když si někdo vezme druhého partnera v zemi, kde je mnohoženství povolené? Ani to u nás neobstojí. České právo takové sňatky neuznává, i kdyby byly uzavřené podle místních zákonů třeba v Saúdské Arábii.

Pozor si musíte dát i na situace z dávné minulosti. Představte si, že se po letech zjistí, že vaše současné manželství vzniklo v době, kdy to první ještě neskončilo. Soud může takové manželství prohlásit za neplatné, což může pořádně zamotat hlavy všem zúčastněným - od majetku až po péči o děti.

Pravidla jsou jasná: dokud není jedno manželství oficiálně ukončené - ať už rozvodem nebo úmrtím partnera - nové vzniknout nemůže. A na tom si naše právo zakládá, ať se vám to líbí nebo ne.

Příbuzní v přímé linii

Příbuzenství v přímé linii je absolutní překážkou manželství - takhle to prostě je a jinak to být nemůže. Když si představíte rodinný strom, je to vlastně ta přímá cesta od prarodičů přes rodiče k dětem a dál. A není to jen tak pro nic za nic.

Příroda to zařídila docela moudře. Když se geneticky namíchají blízcí příbuzní, je to jako hrát genetickou ruletu s hodně špatnými kartami. Naši předkové to věděli, i když tehdy ještě neznali DNA a genetiku - prostě viděli, že to nefunguje dobře.

Nejde jen o biologii, je to hlavně o tom, co je správné a co ne. Každý normální člověk cítí, že máma a syn nebo děda s vnučkou prostě nemůžou být manželé. Takový vztah je proti přírodě i proti všemu, co jako společnost považujeme za normální.

Zákon to říká jasně - žádné výjimky, žádné kličky. A je jedno, jestli jste pokrevní příbuzní nebo jste se do rodiny dostali adopcí. I kdyby se adopce zrušila, pořád platí: ne, prostě ne.

V reálném životě to znamená, že některé věci jsou prostě tabu. A není to jen papírové pravidlo - porušení může skončit i před soudem. Je to jedna z těch věcí, kde společnost nastavila jasnou hranici.

A víte, co je zajímavé? Tenhle zákaz platí, i kdyby třeba nešlo o děti - třeba když jsou ti lidé už starší nebo nemůžou mít potomky. Prostě jsou věci, které se nedělají, a tohle je jedna z nich.

Manželství je posvátný svazek, který nemůže být uzavřen těmi, kdo jsou již v manželství, osobami mladšími šestnácti let, osobami s duševní poruchou nebo blízkými příbuznými. Zákon chrání instituci manželství před zneužitím.

Adéla Novotná

Sourozenci a osoby příbuzné osvojením

Proč vlastně nemůžou být sourozenci manželé? Tahle otázka možná zní zvláštně, ale pojďme si to vysvětlit jednoduše a lidsky.

Zákon to jasně zakazuje v občanském zákoníku, a má k tomu pádné důvody. Nejde jen o nějaké pravidlo ze staré doby - hlavním důvodem jsou zdravotní rizika pro případné děti. Představte si to jako genetickou ruletu, kde jsou karty předem značené.

Zajímavé je, že tenhle zákaz platí úplně pro všechny sourozence. Nezáleží na tom, jestli máte společnou mámu nebo tátu, nebo jestli jste spolu vyrůstali či ne. Dokonce i když jste adoptovaní, pravidlo platí stejně.

A co když se to přece jen stane? Třeba když sourozenci o svém příbuzenství ani neví? I tehdy je manželství neplatné. Soud ho musí zrušit, i kdyby o to nikdo nežádal. Je to jako když se snažíte poskládat puzzle, kde některé dílky prostě k sobě pasovat nesmí.

Představte si třeba situaci, kdy se dva lidé potkají, zamilují se, a až později zjistí, že jsou vlastně sourozenci. Může to znít jako námět na dramatický film, ale v reálném životě to znamená jediné - jejich manželství by nemohlo existovat.

Čas ani souhlas obou stran tady nepomůže. Je to jako červená na semaforu - prostě nepřejedete, i kdybyste moc chtěli.

Zajímavé je, že tohle neplatí pro švagry a švagrové. Takže teoreticky byste si mohli vzít sourozence svého bývalého partnera. I když, ruku na srdce, asi by to vyvolalo pořádné pozdvižení na rodinné večeři.

Celý tenhle systém chrání nejen zdraví budoucích generací, ale i základní principy naší společnosti. Je to jako pojistka, která hlídá, aby některé hranice zůstaly nepřekročené.

Osoby bez platných dokladů totožnosti

Chcete se brát, ale nemáte platné doklady? Bez dokladů to prostě nejde. Je to jako když chcete řídit auto bez řidičáku - prostě to není možné. Každý, kdo plánuje svatbu, musí mít v kapse platnou občanku nebo pas.

Tohle pravidlo platí úplně pro všechny - pro Čechy i pro cizince. Cizinci to mají dokonce ještě o něco složitější. Kromě pasu potřebují taky potvrzení o pobytu u nás a papír z domova, že se vůbec můžou vzít.

Jasně, stát se může leccos. Třeba vám propadne občanka těsně před svatbou, nebo vám někdo ukradne peněženku s doklady. V takovém případě není zbytí - svatbu budete muset odložit. Matrika v tomhle neudělá ani malou výjimku.

Možná si říkáte - co když přivedu kamarády, kteří potvrdí, že jsem to opravdu já? Nebo napíšu čestné prohlášení? Bohužel, nic z toho nefunguje. Úřady potřebují vidět platný doklad, jinak vás neoddají.

Jestli jste v téhle situaci, první, co musíte udělat, je zařídit si nové doklady. Na úřadě to sice není procházka růžovým sadem a někdy to trvá i několik týdnů, ale jiná možnost není. Svatba bez dokladů by totiž byla neplatná, jako kdybyste se vlastně ani nevzali.

Myslete na to dopředu a zkontrolujte si platnost dokladů hned, jak začnete svatbu plánovat. Ušetříte si tak spoustu stresu a nepříjemností. Vždyť kdo by chtěl řešit papírování na poslední chvíli, když má hlavu plnou svatebních příprav?

Cizinci bez povolení k pobytu

Svatba s cizincem v ČR? Ne tak rychle!

Bez platného povolení k pobytu to v Česku prostě nejde. Znáte to - láska nezná hranice, ale naše zákony ano. Není to jen tak, že by si každý mohl přijet do České republiky a hned se oženit nebo vdát.

Představte si situaci: Potkáte životní lásku, plánujete svatbu, ale pak narazíte na nepříjemnou realitu. Matrika vám řekne jasné ne, pokud váš partner nemá správné papíry. Je to jako když vám zavřou dveře přímo před nosem.

Celý proces získání povolení k pobytu? To je běh na dlouhou trať. Můžete počítat s několika měsíci čekání, horou papírování a návštěvami úřadů. Potřebujete zajistit bydlení, prokázat příjem, a to je teprve začátek.

Život ale občas píše nečekané příběhy. Třeba když je partnerka v očekávání nebo někdo vážně nemocný. V takových případech existuje světlo na konci tunelu - můžete požádat o výjimku. Ministerstvo vnitra umí být někdy lidské a special povolení udělí.

Pozor na podvody! Účelové sňatky jsou jako časovaná bomba. Když se na to přijde, následky jsou drsné - vyhoštění, zákaz vstupu do země, a dokonce i právní postih pro českého partnera. To za to fakt nestojí.

Úřady nejsou hloupé. Zjišťují, jestli je váš vztah opravdový. Ptají se na společnou historii, kontrolují fotky, zjišťují, jestli vůbec mluvíte společným jazykem. Je to jako detektivka - musíte prokázat, že vaše láska není jen divadlo pro úřady.

Chcete to udělat správně? Začněte včas, obrňte se trpělivostí a nebojte se požádat o pomoc odborníky. Svatba s cizincem může být krásná, ale musí být podle pravidel.

Osoby stejného pohlaví

Žijeme v době, kdy láska mezi lidmi stejného pohlaví stále naráží na zbytečné právní překážky. Představte si, že nemůžete uzavřít sňatek s člověkem, kterého milujete, jen proto, že máte stejné pohlaví. Přesně to je realita v České republice.

Jasně, máme tu registrované partnerství od roku 2006, ale upřímně? Je to jako druhořadé manželství. Nemůžete si společně adoptovat dítě, nedostanete vdovský důchod a spoustu dalších věcí berou heterosexuální páry jako samozřejmost.

Každodenní život není procházka růžovým sadem. Zkuste si zajít do banky pro společnou hypotéku - jako registrovaní partneři máte smůlu. A co teprve, když jeden z partnerů skončí v nemocnici? Druhý partner nemá automaticky právo na informace o jeho zdravotním stavu.

V okolních zemích už dávno pochopili, že láska je láska. Většina západní Evropy už manželství pro všechny umožňuje. My se tváříme, jako by se nás to netýkalo. Přitom jde o reálné životy tisíců lidí.

Nejvíc to bolí, když přijde na děti. Představte si, že vychováváte dítě, ale podle zákona nejste rodič. Nemůžete za něj jednat ve škole, u lékaře, prostě nikde. To je současná situace mnoha rodin s rodiči stejného pohlaví.

Společnost se mění, mladí lidé už dávno chápou, že rodina může vypadat různě. Průzkumy ukazují, že podpora manželství pro všechny stále roste. Jde přece o základní lidská práva a důstojnost každého člověka.

Místo normálního života musí páry stejného pohlaví neustále něco složitě řešit přes právníky a smlouvy. Běžné životní situace se mění v byrokratické překážkové dráhy. Je na čase tohle změnit a dát všem párům stejná práva a povinnosti.

Osoby pod vlivem návykových látek

Představte si ten moment - stojíte před oltářem v den vaší vysněné svatby, a najednou se všechno zkomplikuje. Málokdo ví, že i pár skleniček šampaňského může zmařit celý obřad. Není to jen formalita - zákon to myslí vážně.

Znáte to - svatební den je plný emocí, nervozity a často i přípitků. Jenže pozor! I když se může zdát, že panáček na kuráž nemůže uškodit, opak je pravdou. Matrikáři to vidí často - rozjařený ženich nebo nevěsta, která sotva přečte svatební slib. A pak nastane ta nepříjemná situace, kdy musí říct: Promiňte, ale takhle to nepůjde.

Nejde jen o alkohol - problémy můžou způsobit i léky na uklidnění nebo jiné látky ovlivňující mysl. Vždyť uzavření manželství je jedním z nejvýznamnějších právních úkonů v životě. Copak byste kupovali dům nebo podepisovali důležitou smlouvu pod vlivem?

Matrikáři nejsou žádní sucharští byrokrati - chápou, že svatba je den plný radosti. Ale jejich povinností je zajistit, aby vaše ano mělo skutečnou právní váhu. Všímají si detailů - jak mluvíte, jak se pohybujete, jak reagujete. Není to o tom zkazit vám den, ale ochránit vaše práva a budoucnost.

A co když už jste závislí? I tady pamatuje zákon na různé životní situace. Není to automatický zákaz svatby - záleží na vašem aktuálním stavu a schopnosti rozhodovat o svém životě. Důležité je být upřímný - k sobě, k partnerovi i k úřadům. Protože začínat manželství s čistou hlavou není jen zákonný požadavek, ale hlavně správný start do společného života.

Osoby neschopné projevit svobodnou vůli

Když se řekne manželství, většina z nás si představí šťastný pár říkající své „ano. Ne každý ale může do manželství vstoupit - zákon totiž chrání ty, kteří nedokážou plně pochopit, co takový krok znamená.

Představte si třeba situaci, kdy někdo trpí vážnou duševní nemocí. Takový člověk možná nechápe, co manželství obnáší a jaké má důsledky. Proto soud může rozhodnout o omezení svéprávnosti v oblasti uzavírání manželství. Není to však automatické - každý případ se posuzuje samostatně a s velkou péčí.

Co když se někdo ocitne pod vlivem drog nebo prochází těžkou životní krizí? I v takovém případě není možné uzavřít platné manželství. I když je tento stav jen dočasný, člověk v tu chvíli není schopen se svobodně rozhodnout.

Život není černobílý - někdy má člověk duševní potíže, které sice nevedou k omezení svéprávnosti, ale přesto ovlivňují jeho úsudek. Matrikář pak musí být ve střehu. Když vidí, že něco není v pořádku, může oddání odmítnout.

Zvláštní kapitolou jsou lidé s mentálním postižením. Někteří z nich dokážou vést téměř samostatný život, jiní potřebují více podpory. Proto se jejich situace hodnotí individuálně - někdy je potřeba i názor odborníka, který posoudí, jestli dotyčný manželství skutečně rozumí.

Celý systém je nastavený tak, aby chránil zranitelné před zneužitím. Vždyť kolikrát jsme slyšeli o případech, kdy byl někdo k sňatku donucen nebo přemluvený? Matrikáři proto musí být ostražití a všímat si i nejmenších náznaků, že není něco v pořádku.

Každý příběh je jiný a zaslouží si citlivý přístup. Nejde o to někomu bránit ve štěstí, ale zajistit, aby manželství vznikalo jen tam, kde oba partneři skutečně vědí, do čeho jdou, a svobodně se tak rozhodli.