Lotus berthelotii: Ohnivá krása pro vaši závěsnou zahradu

Původ a taxonomické zařazení rostliny

Lotus berthelotii, známý také jako červený lotus, je fascinující druh rostliny původem z Kanárských ostrovů. Tento endemický druh byl poprvé objeven a popsán v 19. století francouzským botanikem Philipem Bertholotem, po němž získal své druhové jméno. Rostlina patří do čeledi bobovitých (Fabaceae) a rodu Lotus, který zahrnuje přibližně 150 druhů rozšířených především v oblasti Středomoří a na atlantických ostrovech.

Taxonomické zařazení této rostliny prošlo v průběhu let několika revizemi. Původně byl druh klasifikován jako Lotus peliorhynchus, ale později byl přejmenován na současné vědecké označení Lotus berthelotii. V některých starších botanických publikacích se můžeme setkat i s synonymem Lotus maculatus, které však již není považováno za platné. Genetické studie provedené v posledních desetiletích potvrdily příbuznost s ostatními druhy rodu Lotus vyskytujícími se na Kanárských ostrovech, což naznačuje společný evoluční původ.

Endemické postavení této rostliny na Kanárských ostrovech je výsledkem dlouhodobé geografické izolace a specifických environmentálních podmínek. Původně se vyskytovala pouze na ostrově Tenerife, kde rostla na skalnatých svazích a v roklích v nadmořských výškách mezi 300 až 800 metrů. V současnosti je však ve volné přírodě extrémně vzácná a některé studie ji dokonce považují za téměř vyhynulou v původním prostředí.

Z fylogenetického hlediska je Lotus berthelotii součástí takzvané kanárské větve rodu Lotus, která se vyvinula jako samostatná vývojová linie před několika miliony let. Molekulární analýzy DNA ukázaly, že tento druh sdílí společné předky s dalšími endemickými druhy Kanárských ostrovů, jako jsou Lotus campylocladus a Lotus dumetorum. Zajímavostí je, že přestože většina příbuzných druhů má žluté květy, Lotus berthelotii vyvinul charakteristické červené až oranžové květy, což je považováno za adaptaci na opylování ptáky.

V rámci systematického členění spadá druh do podčeledi Faboideae a tribu Loteae. Jeho morfologické charakteristiky, včetně typického tvaru květů a stříbřitě zbarvených listů, jsou výsledkem adaptace na specifické podmínky původního stanoviště. Rostlina vyvinula několik unikátních vlastností, které ji odlišují od příbuzných druhů, například schopnost přežít v extrémně suchých podmínkách díky sukulentním listům a specializovanému kořenovému systému.

Současný výzkum se zaměřuje na studium genetické diverzity zbývajících přírodních populací a jejich vztahu ke kultivovaným formám, které jsou běžně pěstovány jako okrasné rostliny. Ochranářské programy se snaží o zachování genetického materiálu původních populací a jejich případnou reintrodukci do přirozeného prostředí.

Vzhled květů a jejich červeno-oranžová barva

Květy rostliny Lotus berthelotii jsou skutečně fascinující a představují jeden z nejpozoruhodnějších aspektů tohoto druhu. Jejich charakteristická červeno-oranžová barva je natolik výrazná, že si vysloužila přezdívku korálový lotus. Jednotlivé květy dosahují délky 2,5 až 3 centimetrů a vytvářejí nápadné, protáhlé útvary, které připomínají zobáček kolibříka. Tato podoba není náhodná, neboť v přirozeném prostředí jsou právě kolibříci hlavními opylovači těchto rostlin.

Každý květ se skládá z pěti okvětních lístků, které jsou uspořádány v charakteristickém motýlovitém tvaru, typickém pro čeleď bobovitých. Horní okvětní lístek, takzvaná pavéza, je největší a nejvýraznější, zatímco postranní lístky, křídla, objímají spodní část květu tvořenou člunkem. Zbarvení květů není jednolité, ale přechází od sytě červené přes oranžovou až po světlejší odstíny na okrajích okvětních lístků, což vytváří působivý barevný gradient.

Květy se objevují průběžně od pozdního jara do začátku podzimu, přičemž nejintenzivnější kvetení nastává v letních měsících. Na jedné rostlině se může současně nacházet až několik desítek květů v různých fázích vývoje, což vytváří působivou podívanou. Zajímavostí je, že intenzita zbarvení květů se může mírně lišit v závislosti na okolních podmínkách, především na intenzitě slunečního záření a teplotě.

Vnitřní struktura květů je dokonale přizpůsobena opylování, s tyčinkami a pestíkem umístěnými tak, aby maximalizovaly šanci na úspěšné opylení. Červeno-oranžová barva není jen estetickým prvkem, ale má i praktický význam - toto zbarvení je velmi atraktivní pro opylovače, zejména pro již zmíněné kolibříky, kteří jsou přitahováni právě těmito teplými barvami.

V zahradnickém průmyslu je Lotus berthelotii ceněn právě pro své výjimečné květy, které vynikají zejména v závěsných nádobách nebo na skalkách. Květy si zachovávají svou barvu po celou dobu kvetení a ani po odkvětu výrazně nehnědnou, což přispívá k celkové estetické hodnotě rostliny. Při pěstování v optimálních podmínkách mohou květy vydržet až několik týdnů, přičemž rostlina průběžně vytváří nové květní pupeny.

Zajímavou vlastností květů je jejich schopnost mírně měnit orientaci během dne, aby sledovaly slunce, což maximalizuje jejich viditelnost pro opylovače a zároveň zvyšuje jejich dekorativní efekt. Tato heliotropní vlastnost přispívá k dynamickému vzhledu celé rostliny a činí ji ještě atraktivnější pro zahradní kompozice.

Tvar a barva listů

Listy rostliny Lotus berthelotii jsou jednou z jejích nejcharakterističtějších vlastností, které ji činí tak jedinečnou v rostlinném světě. Typické listy jsou stříbřitě šedozelené až stříbrné, což je způsobeno jemným ochlupením, které pokrývá celý jejich povrch. Toto ochlupení není jen dekorativní prvek, ale má důležitou funkci v ochraně rostliny před nadměrným odpařováním vody a intenzivním slunečním zářením.

Tvar listů je úzce kopinatý až čárkovitý, přičemž jednotlivé lístky dosahují délky 1-2 centimetry a jsou uspořádány v přeslenech po třech až pěti. Každý list je tvořen drobnými lístky, které jsou hustě pokryty stříbřitými chloupky, což vytváří charakteristický sametový vzhled. Okraje listů jsou celokrajné, což znamená, že nejsou zubaté ani pilovité, a jejich špička je mírně zašpičatělá.

Zajímavostí je, že barva listů se může mírně měnit v závislosti na podmínkách pěstování. Při intenzivnějším osvětlení mohou listy získávat více stříbřitý nádech, zatímco ve stínu může převládat spíše zelenošedý odstín. Tato adaptabilita pomáhá rostlině přizpůsobit se různým světelným podmínkám a zároveň si zachovat svou ochrannou funkci.

Struktura listů je kompaktní a hustá, díky čemuž rostlina vytváří působivé převislé nebo plazivé porosty. Listy jsou střídavě uspořádané na větvích, což zajišťuje optimální využití dostupného světla a vytváří charakteristický kaskádovitý vzhled celé rostliny. Mladé listy jsou obvykle světlejší a více stříbřité, zatímco starší listy mohou být tmavší a více našedlé.

Texturu listů lze popsat jako jemně sametovou na dotek, což je způsobeno hustým pokrytím drobnými chloupky. Tyto chloupky nejen že dodávají listům jejich charakteristický vzhled, ale také pomáhají regulovat teplotu rostliny a chrání ji před vysycháním. V přirozeném prostředí Kanárských ostrovů, odkud rostlina pochází, jsou tyto adaptace klíčové pro její přežití v suchém a slunném klimatu.

Během vegetačního období si listy udržují svou barvu a tvar poměrně konstantní, pouze v období stresu nebo při nedostatku živin mohou začít žloutnout nebo opadávat. Zdravé listy by měly být pevné, pružné a zachovávat si svůj charakteristický stříbřitý lesk. Při správné péči vytváří rostlina husté porosty s množstvím drobných listů, které působí velmi dekorativně a dodávají rostlině její typický vzhled lotusovitého druhu.

Lotosové květy se plazí po zemi jako ohnivé hady, jejich červené okvětní lístky tančí ve větru a připomínají mi plameny dávných příběhů

Květoslava Horáčková

Přirozený výskyt na Kanárských ostrovech

Lotus berthelotii se původně vyskytoval pouze na dvou ostrovech Kanárského souostroví - Tenerife a La Palma. Na těchto lokalitách rostl především v oblastech s vulkanickým podložím v nadmořských výškách mezi 100 až 700 metrů nad mořem. V současnosti je však tento druh ve volné přírodě na pokraji vyhynutí a jeho přirozené populace jsou extrémně vzácné. Na ostrově Tenerife byl historicky zaznamenán především v oblasti Anaga a Teno, kde se vyskytoval na strmých skalnatých svazích s minimální půdní vrstvou.

Na La Palmě byl lotus pozorován v několika izolovaných populacích v jižní části ostrova, zejména v oblasti Fuencaliente. Rostlina preferuje slunné expozice a dobře snáší sucho, což je typické pro její přirozené stanoviště na vulkanických svazích. Původní biotopy druhu jsou charakteristické vysokými teplotami, nízkými srážkami a silným větrem, což vedlo k vývoji specifických adaptací, jako jsou drobné, stříbřitě ochlupené listy, které chrání rostlinu před nadměrným výparem.

Dramatický úbytek přirozených populací je způsoben několika faktory. Především jde o změny ve využívání krajiny, urbanizaci a rozvoj turistické infrastruktury na Kanárských ostrovech. Významnou roli hraje také konkurence invazních druhů rostlin, které vytlačují původní vegetaci, včetně Lotus berthelotii. Spásání introdukovanými kozami a králíky představuje další významnou hrozbu pro přežití tohoto druhu v jeho přirozeném prostředí.

V současnosti se odhaduje, že ve volné přírodě přežívá méně než 50 jedinců. Paradoxně je tento druh velmi úspěšně pěstován v zahradách a parcích po celém světě jako okrasná rostlina. Ochranářské programy se snaží o zachování zbývajících přirozených populací a jejich posílení pomocí reintrodukce rostlin vypěstovaných v botanických zahradách. Tyto snahy jsou však komplikovány změnami klimatu a pokračující degradací původních stanovišť.

Na původních lokalitách roste Lotus berthelotii v společenstvu s dalšími endemickými druhy Kanárských ostrovů, jako jsou různé druhy netřesků (Aeonium) a pryšců (Euphorbia). Tato rostlinná společenstva jsou unikátní a představují důležitou součást biodiverzity Makaronésie. Ochrana těchto stanovišť je klíčová nejen pro přežití Lotus berthelotii, ale i pro zachování celého ekosystému vulkanických svahů Kanárských ostrovů.

Místní obyvatelé tradičně využívali tento druh v lidovém léčitelství, především při léčbě kožních onemocnění. Tato etnobotanická znalost však postupně mizí spolu s úbytkem přirozených populací. Vědecký výzkum nyní zkoumá možnosti využití sekundárních metabolitů této rostliny v moderní medicíně, což by mohlo poskytnout další argument pro její ochranu v přirozeném prostředí.

Pěstování a nároky na podmínky

Lotus berthelotii vyžaduje pro úspěšné pěstování specifické podmínky, které je třeba důsledně dodržovat. Rostlina preferuje plné slunce až lehký polostín, přičemž nejlépe prospívá na místech s přímým slunečním svitem alespoň 6 hodin denně. Půda by měla být dobře propustná, lehká a mírně kyselá až neutrální s pH v rozmezí 6,0-7,0. Důležité je zajistit kvalitní drenáž, protože rostlina nesnáší přemokření kořenového systému, které může vést k jeho zahnívání.

V období aktivního růstu, které trvá od jara do podzimu, vyžaduje lotus berthelotii pravidelnou, ale umírněnou zálivku. Substrát by měl být mezi jednotlivými zálivkami mírně proschlý, nikdy by však neměl vyschnout úplně. V zimním období zálivku výrazně omezujeme, ale nikdy zcela nezastavujeme. Teplota během vegetačního období by se měla pohybovat mezi 18-25°C, přičemž rostlina toleruje i krátkodobé výkyvy teplot. V zimě je vhodné teplotu snížit na 12-15°C.

Přihnojování provádíme od jara do konce léta každé dva až tři týdny univerzálním hnojivem pro květiny s vyšším obsahem draslíku, který podporuje bohaté kvetení. Na podzim a v zimě rostlinu nehnojíme vůbec. Lotus berthelotii lze úspěšně pěstovat jak v závěsných nádobách, tak v truhlících či na skalkách, kde jeho převislé výhony vytváří působivý efekt.

Pravidelné zastřihávání podporuje větvení a kompaktnější růst rostliny. Řez provádíme především na jaře před začátkem nové vegetační sezóny, kdy odstraníme přestárlé a poškozené části. Během sezóny můžeme zastřihávat příliš dlouhé výhony, čímž podpoříme bohatší kvetení a hustější růst.

Pro úspěšné přezimování je klíčové rostlinu včas přenést do bezmrazého prostoru s dostatečným množstvím světla. Ideální jsou chladnější místnosti s teplotou okolo 12-15°C, kde lotus berthelotii přečká zimní období v částečném vegetačním klidu. V tomto období je důležité omezit zálivku, ale nikdy nenechat substrát zcela vyschnout.

Množení lze provádět jak semeny, tak řízkováním. Řízkování je nejjednodušší metodou a provádí se na jaře nebo v létě. Řízky dlouhé 8-10 cm zakořeňujeme v lehkém, vlhkém substrátu při teplotě okolo 20°C. Pro lepší zakořenění můžeme použít stimulátor zakořeňování. Nové rostliny by měly vytvořit kořeny během 2-3 týdnů.

Rostlina může být náchylná k několika škůdcům, především k mšicím a sviluškám. Preventivně proto provádíme pravidelnou kontrolu listů a v případě výskytu škůdců včas zasáhneme vhodným insekticidem. Přemokření může vést k vzniku houbových chorob, proto je důležité dodržovat správný režim zálivky a zajistit dobrou cirkulaci vzduchu kolem rostliny.

Využití jako okrasná převislá rostlina

Lotus berthelotii se v moderním zahradnictví stal jednou z nejoblíbenějších převislých rostlin pro výsadbu do závěsných košů, okenních truhlíků a vertikálních zahrad. Jeho dlouhé, stříbřitě zbarvené výhony s charakteristickými červenými až oranžovými květy vytváří působivý kaskádovitý efekt, který může dosahovat délky až 80 centimetrů. Tato rostlina je zvláště ceněna pro svou schopnost vytvářet husté převisy, které působí elegantně a vzdušně zároveň.

V městském prostředí se lotus berthelotii výborně uplatňuje na balkonech a terasách, kde jeho převislé výhony změkčují tvrdé linie architektury. Rostlina je mimořádně vhodná pro kombinované výsadby, kde se dobře doplňuje s dalšími druhy převislých rostlin, například s převislými pelargoniemi nebo bakopami. Díky své stříbřité barvě listů vytváří zajímavý kontrast s tmavě zelenými rostlinami.

Pro dosažení nejlepšího dekorativního efektu je důležité poskytnout rostlině optimální podmínky. Vyžaduje plné slunce a dobře propustný substrát, který zajistí, že výhony budou zdravé a bohatě kvetoucí. V závěsných nádobách je třeba zajistit dostatečnou zálivku, zejména během horkých letních dnů, kdy může substrát rychle vysychat. Pravidelné přihnojování během vegetační sezóny podporuje tvorbu nových výhonů a prodlužuje období kvetení.

Lotus berthelotii lze využít i jako půdopokryvnou rostlinu na skalky nebo zídky, kde jeho převislé výhony efektně zakryjí nerovnosti terénu. V zimních zahradách a atriích může být pěstován jako celoroční okrasný prvek, pokud jsou zajištěny vhodné světelné a teplotní podmínky. Rostlina je také oblíbená pro svou nenáročnost na údržbu - stačí ji pravidelně zalévat a občas zastřihnout přerostlé výhony.

V moderních zahradních kompozicích se lotus berthelotii často používá jako dominantní prvek v nádobových výsadbách, kde jeho výrazné červené květy přitahují pozornost a vytváří dramatický efekt. Rostlina je také vhodná pro vytvoření živých stěn nebo vertikálních zahrad, kde její převislé výhony mohou pokrýt značnou plochu. V kombinaci s vhodnými opěrnými konstrukcemi lze vytvořit působivé zelené skulptury nebo přírodní zástěny.

Díky své adaptabilitě se lotus berthelotii stal oblíbenou volbou pro zahradní designéry a krajinářské architekty, kteří oceňují jeho schopnost přizpůsobit se různým pěstebním podmínkám a stylům zahradní architektury. Jeho využití v moderním zahradnictví stále roste, především díky rostoucí oblibě vertikálního ozelenění a container gardeningu.

Způsoby množení a péče

Lotus berthelotii se může množit několika různými způsoby, přičemž nejběžnější metodou je řízkování. Tento proces se nejlépe provádí na jaře nebo v časném létě, kdy rostlina vstupuje do aktivní fáze růstu. Řízky by měly být dlouhé přibližně 8-10 centimetrů a měly by být odebrány z zdravých, nekvetoucích výhonů. Před zasazením je vhodné řízky ošetřit stimulátorem zakořeňování, který významně zvýší úspěšnost zakořenění.

Další možností množení je výsev semen, který je však méně spolehlivý a časově náročnější. Semena lotus berthelotii vyžadují před výsevem skarifikaci, což znamená narušení tvrdého povrchu semene. Tento proces lze provést jemným obroušením nebo namáčením v teplé vodě po dobu 24 hodin. Výsev se provádí do lehkého, dobře propustného substrátu při teplotě okolo 20-22 °C.

Péče o lotus berthelotii vyžaduje specifické podmínky pro optimální růst. Rostlina preferuje slunné stanoviště s lehkým zastíněním během nejprudšího poledního slunce. Substrát by měl být dobře propustný, ideální je směs zahradnického substrátu s pískem v poměru 2:1. Důležité je zajistit dobrou drenáž, protože přemokření může vést k hnilobě kořenů.

V období vegetace je třeba rostlinu pravidelně zalévat, ale vždy až po částečném proschnutí substrátu. Přelévání je jednou z nejčastějších chyb při pěstování. Během vegetačního období je vhodné přihnojovat každé dva týdny hnojivem s vyšším obsahem draslíku, který podporuje kvetení. V zimním období se zálivka výrazně omezuje a hnojení se zcela vynechává.

Lotus berthelotii vyžaduje pravidelný řez, který stimuluje větvení a podporuje kompaktní růst. Nejvhodnější doba pro řez je časné jaro, kdy se odstraňují přezimované části a rostlina se tvaruje. Během vegetace je vhodné odstraňovat odkvetlé květy, což podporuje další kvetení a brání vysilování rostliny tvorbou semen.

Pro úspěšné přezimování je klíčové zajistit rostlině světlé stanoviště s teplotou mezi 10-15 °C. V tomto období se výrazně omezuje zálivka, ale substrát by neměl zcela vyschnout. Přezimování při příliš vysokých teplotách může vést k předčasnému rašení a oslabení rostliny. Na jaře, když se denní teploty stabilně pohybují nad 15 °C, se rostlina postupně přivyká na venkovní podmínky a začíná se s intenzivnější péčí.

Při pěstování v nádobách je důležité zajistit dostatečně velký květináč s drenážními otvory. Přesazování se provádí každé dva až tři roky na jaře, kdy rostlina začíná aktivně růst. Při přesazování je vhodné zkontrolovat kořenový systém a odstranit případné poškozené nebo odumřelé části.

Odolnost vůči suchu a slunečnímu záření

Lotus berthelotii se vyznačuje pozoruhodnou odolností vůči suchu a intenzivnímu slunečnímu záření, což je dáno jeho přirozeným výskytem na Kanárských ostrovech, kde se tyto podmínky běžně vyskytují. Rostlina si během své evoluce vyvinula několik adaptivních mechanismů, které jí umožňují přežít i v náročných podmínkách s omezeným přístupem k vodě. Její stříbřitě zbarvené listy jsou pokryty jemnými chloupky, které slouží jako ochrana před nadměrným odpařováním vody a zároveň odrážejí část slunečního záření.

V období dlouhotrvajícího sucha dokáže Lotus berthelotii významně omezit svůj metabolismus a přejít do částečně dormantního stavu, což jí umožňuje přečkat i několikatýdenní období bez srážek. Rostlina disponuje hlubokým kořenovým systémem, který jí umožňuje čerpat vodu z hlubších vrstev půdy, kde se vlhkost udržuje i během suchých období. Díky této adaptaci může prosperovat i v oblastech s nepravidelným zavlažováním.

Tolerance vůči přímému slunečnímu záření je u tohoto druhu mimořádně vysoká, což z něj činí ideální rostlinu pro výsadbu na plně osluněných stanovištích. Její listy obsahují speciální pigmenty, které fungují jako přirozený ochranný filtr před škodlivým UV zářením. Tato vlastnost je particularly cenná v současné době, kdy se zvyšuje intenzita slunečního záření v důsledku klimatických změn.

Zajímavé je, že přílišná péče a nadměrné zavlažování mohou být pro rostlinu paradoxně škodlivé. Lotus berthelotii preferuje spíše sušší podmínky a při nadměrném zalévání může docházet k hnilobě kořenů a celkovému oslabení rostliny. V pěstitelské praxi se osvědčilo nechat substrát mezi jednotlivými zálivkami částečně proschnout, což podporuje zdravý růst a vývoj rostliny.

Rostlina si vytvořila také účinný mechanismus hospodaření s vodou během dne. V období nejvyššího slunečního záření dokáže uzavřít své průduchy, čímž minimalizuje ztráty vody transpirací. Tento proces je řízen složitým hormonálním systémem, který reaguje na okolní podmínky prostředí. Večer a v ranních hodinách, kdy je intenzita slunečního záření nižší, rostlina své průduchy otevírá a provádí efektivní výměnu plynů nezbytnou pro fotosyntézu.

Díky těmto adaptacím se Lotus berthelotii stal oblíbenou volbou pro výsadbu v xerofytních zahradách, skalničkách a na místech, kde je obtížné zajistit pravidelnou zálivku. Jeho schopnost odolávat extrémním podmínkám z něj činí ideální rostlinu pro moderní, nízkoudržbové zahradní kompozice, které reflektují současné trendy v zahradní architektuře a respektují principy udržitelného zahradničení.

Ohrožení druhu ve volné přírodě

Ve volné přírodě se Lotus berthelotii nachází v kriticky ohroženém stavu a jeho přirozený výskyt je omezen pouze na několik izolovaných lokalit na Kanárských ostrovech. Tato endemická rostlina čelí v současnosti vážnému riziku vyhynutí ve své přirozené domovině. Hlavním důvodem dramatického úbytku populace je především intenzivní turistický ruch a urbanizace původních stanovišť, kde se tento druh přirozeně vyskytoval.

Původní populace se v současnosti odhadují na méně než 250 dospělých jedinců rostoucích ve volné přírodě, přičemž většina z nich se nachází v těžko přístupných oblastech ostrova Tenerife. Degradace původního prostředí způsobená lidskou činností významně přispívá k postupnému mizení tohoto druhu. Kromě přímého ničení stanovišť představuje významnou hrozbu také konkurence invazivních rostlinných druhů, které vytlačují původní vegetaci včetně Lotus berthelotii z jejich přirozených stanovišť.

Změny klimatu v posledních desetiletích rovněž negativně ovlivňují schopnost rostliny přežít ve volné přírodě. Prodlužující se období sucha a zvyšující se průměrné teploty způsobují významný stres pro přežívající populace. Rostlina je také ohrožena nadměrným spásáním introdukovanými kozami a králíky, kteří decimují mladé rostliny a brání tak přirozené obnově populací.

Ochranářské organizace ve spolupráci s místními úřady implementovaly několik záchranných programů zaměřených na ochranu zbývajících populací. Tyto programy zahrnují vytváření chráněných území, kde je omezen přístup turistů a hospodářských zvířat, a také ex situ konzervaci v botanických zahradách. Významnou součástí ochranářských snah je také sběr a uchovávání semen pro budoucí reintrodukční programy.

Přestože je Lotus berthelotii běžně pěstován jako okrasná rostlina v zahradnictví po celém světě, jeho genetická diverzita v kultivaci je poměrně omezená. To představuje další problém pro případnou obnovu původních populací, protože kultivované rostliny často postrádají genetickou variabilitu nezbytnou pro přežití v přirozených podmínkách. Ochranáři proto kladou důraz na zachování genetické diversity zbývajících volně rostoucích jedinců.

Pro dlouhodobé přežití druhu je klíčové nejen chránit zbývající přírodní stanoviště, ale také aktivně podporovat přirozenou reprodukci a obnovu populací. Místní orgány ochrany přírody proto zavedly přísná opatření omezující sběr rostlin a jejich částí ve volné přírodě a regulující turistický ruch v oblastech výskytu. Tyto snahy jsou doplněny o vzdělávací programy pro místní obyvatele i návštěvníky, které mají zvýšit povědomí o významu ochrany tohoto unikátního druhu a jeho stanovišť.

Lidové názvy v různých jazycích

Lotus berthelotii, známý také jako lotoska Berthelotova, získal v průběhu let různorodá lidová pojmenování napříč mnoha kulturami a jazyky. V českém prostředí se této rostlině nejčastěji říká korálový květ nebo červený déšť, což odkazuje na její charakteristické červené až oranžové květy připomínající kapky deště. V německy mluvících zemích se rostlina označuje jako Pelikanschnabel neboli pelikání zobák, což vystihuje tvar jejich květů. Anglicky hovořící zahradníci ji často nazývají parrot's beak (papoušči zobák) nebo coral gem (korálový klenot), přičemž první název opět odkazuje na charakteristický tvar květů.

Ve španělštině, především na Kanárských ostrovech, odkud rostlina původně pochází, se používá označení pico de paloma (holubí zobáček) nebo lotus de Berthelot. Místní obyvatelé ji také často nazývají flor de coral (korálový květ), což se podobá českému lidovému názvu. V portugalštině se setkáváme s označením lótus-de-berthelot nebo bico-de-papagaio (papoušči zobák).

V italštině se rostlina označuje jako loto di Berthelot nebo fiore di corallo (korálový květ). Francouzští pěstitelé používají název lotus de Berthelot nebo bec de perroquet (papoušči zobák). V nizozemštině se setkáváme s označením papegaaibek nebo koraal lotus, což opět odkazuje na charakteristický tvar květů a jejich zbarvení.

Zajímavostí je, že v japonštině se rostlina označuje jako サンゴマメ (sango-mame), což v překladu znamená korálový hrách, přičemž tento název kombinuje vzhled květů s příslušností rostliny k luštěninám. V čínštině se používá označení 珊瑚豆 (shānhú dòu), které má podobný význam jako japonský název.

V ruštině se rostlina nazývá лотос Бертело (lotos Bertelo) nebo коралловый цветок (korálový květ). Polští zahradníci používají název koralowy kwiat nebo lotosek Berthelota. Ve švédštině se setkáváme s označením papegojnäbb (papoušči zobák) nebo korallblomma (korálový květ).

Různorodost lidových názvů napříč jazyky a kulturami ukazuje, jak významnou roli hraje vzhled rostliny v jejím pojmenování. Většina názvů se inspiruje buď tvarem květů, který připomíná zobák různých ptáků, nebo jejich výrazným korálovým zbarvením. Tato pestrost pojmenování také svědčí o oblibě rostliny v různých částech světa a její schopnosti zaujmout pěstitele napříč kontinenty svým jedinečným vzhledem a půvabem.